J. fyzicky otevírá pravé oko, pocit dootevření [1] a přichází hrana tónu. Zároveň a trochu před dootevřením jí běží havou myšlenky na to, že opravdu přemýšlí v obrazech[2], že tak kontroluje své přýmšlení a přemýšlí jak by to popsala výzkumníkům. Tj. vzpomíná na černobílý obraz (vzpomíná formou obrazu), který měla před chvílí, je podivnena, zažívá “podivení”, že byl černbílý, ale po zazení tónu není schopna si vybavit, co bylo v obrazu. Vybavení původního obsahu černobílého obrazu už nebyly schopna před tónem.

J. si reflektuje myšlenku. “Takový že se pozastavim, chvilku si řeknu “jak bysem to to”, a najednou mě to jako překvapilo, že i právě fakt jako přemejšlim v těch obrazech, a zároveň proč byl černobílej.”

Rekonstruováno do HF v rámci revalidace 2019-2020.