This is an old revision of the document!
E. prožívá “potrhanou” rekonstrukci vzpomínky na rozhovor s F., na hraně tónu vnitřně slyší slovo [1] “exorcista” pronesené F.. Vnímá přesně rozlišitelný hlas. [!] Zároveň vnitřní vidí obličej F., všímá si brýlí [2] a toho, že zrovna tyto ve skutečnosti už dlouho nenosí (to si uvědomovala už před pípnutím) [3], zkouší “mu dát ty správný”. Příjemná vzpomínka, součástí zkušenosti, je prožitek vnitřního úsměvu [4]. Vzpomínku vnímá ze své perspektivy, ale sebe nevidí, je spíš pozorovatel.
E. vnímá 2 jako synestetický zážitek. Rekonstruovaná věta F. zní “tady by pomohl jen exorcista”. V původním rozhovoru se aktéři smáli.
Synestetický zážitek? Vnitřní úsměv je emoce/myšlenka?
[IH, ISee, U, F : verbal, visual, auditory]