N. má ve zkušenosti rozmazanou vizuální představu pokoje z její perspektivy, ve kterém rozeznává obrys-“šmouhu” člověka, který sedí před televizí. Nevidí jeho obličej, ví o koho se jedná - ale ne podle jeho rysů. Stejně tak ví, co je to za pokoj, ale ne podle toho jak v představě vypadá.

N. si nevybavuje význam představy, zaznění tónu ho vymazalo a N. neví o čem přemýšlela. Nějakou dobu před t. si N. řekla jméno toho člověka.

[]