N. pozoruje elektrodu č. 25 v zrcátku (na svém čele, číslice jsou zrcadlově převráceny). Zaměřuje se na její tvar - ovál. Nevnímá své čelo, okolí oválu.

Ve zkušenosti doznívá slovu “elektrodu”. N. si není jistá, kde je hrana tónu - slovo je vyslovováno “v pozadí” a je součástí vnitřního monologu, který zní potichu a vzdáleně.

N. neví o čem vnitnří monolog byl. N. má dojem, že pozorování oválu elektrody a vnitřní řeč spolu nesouvisí.

[]