This is an old revision of the document!
N. má vizuální přestavu (vzpomínku), jak seděla u stolu v pokoji. Představa je z její perespektivy a v tlumených tmavých barvách. V centru je stůl, okolí je rozostřené.
Myšlenka na chlad jako inference z tmavých barev, které působí jako “pochmurný” filtr (= chlad). Je to ale vzpomínka na “je mi zima”, skutečnou zimu N. necítí - není to pocit.
Uprostřed vizuálního pole představy - na stole - je vidět obdélník jasné bílé. Ten N. identifikuje jako obrazovku.
Jedná se o byt jejího dědy.
[]