N. má vizuální představu - vzpomínku, která je celkově tmavá - vidí jak sedí v lavici, z pohledu jak seděla. Možná o trochu výšše než v situaci, která je zdrojem vzpomínky. Není tam moc detailů.

Vnímá dřevěnou lavici a zezadu hlavu holky před sebou. Krátší tmavé vlasy, ostrý sestřih (rovná linie vlasů), po ramena, nevnímá krk (i když ho “musí mít”, ani ramena a záda - nebyly součástí představy). Šlo o tvar hlavy, účes.

Tmavé - jako když fotografii ubereme světlo.

Představa je vzpomínka na příjímačky na VŠ. Nějakou dobu před tónem podobná předtava, kde se zaměřuje na propisky na lavici. V okamžiku tónu je to “pozůstatek” této předchozí představy.

-

[]