N. má vizuální představu papírových (víc než 9) kartiček, které jsou uspořádané do čtverce na tmavém podkladu. Představu vidí v nadhledu z boku. Nevidí deataily, ale ví, že něco na nich “něco” je.

N. rozpoznává objekty jako “kartičky”.

N. začíná vnitřně říkat větu, což přeruší tón - stihne vyslovit “musíš…”. (Věta by pokračova ve smyslu “znát toho člověka, přemýšlet jako podobně jako on” - ale tento pochod není součástí zkušenosti na hraně tónu.)

Kartičky jsou z jedné konkrétní hry - N. si nevzpomíná, jak se ta hra jmenuje.

[]