N. má vizuální představu prostoru v učebně v budově FF CUNI v Celetné. Představa je částečně vzpomínka.

V představě se zaměřuje na roh místnosti. Představa má perspektivu z pozice “kde jsem seděla, ale trochu blíž” (odkaz na vzpomínku).

Naproti rohu jsou 2 lavice a 2 židle.

N. rozeznává vzadu periferně šmouhy, představující osoby, které tam sedí.

N. zároveň vnitřně vyslovuuje “ … tady(!)”. Tomu přechází významově slovo “seděli”, to ale není už součásti zkušenosti na hraně tónu.

Reálná situace obsahuje další věci, které by při pohledu byly vidět, ale v představě nejsou (“vím, že tam něco je, v té představě to ale nevidím”).

[]