V. má [1] vizuální představu ze své vlastní perspektivy, jak je na autobusové zastávce s kamarádkou - kamarádku jasně nevidí, ale ona je důležitý prvek. Vidí cestu a zadní stranu zastávky.

Zároveň zažívá pocity [2] zmatenosti a nedůvěry.

Součástí zkušenosti je [3] snaha vzpomenout si, “jaké to bylo v té chvíli”.

V. se snaží vcítit do stavu své mysli před dvěma dny, vzpomíná na obsah rozhovoru s kamarádkou. Obsahem rozhovoru byl názor na věc, který se během času změnil. V. se snažila porovnat minulost a současnost. “Tehdy jsme si dělali legraci z věci, která mi dnes ráno přišla vážná. Nesoulad.”

[]