T. zažívá vizuální představu interview místnosti, kde sedí dva intervieveři (“tahle místnost s váma dvěma”), obě osoby se na sebe dívají a NK říká něco TH - ve zkušenosti ale nebyl sluchový vjem. Byl to statický obraz, kdy TH má černý svetr a NK barevný, postavy jsou výrazné, ale místnost nezřetelná.

V centru pozornosti je obličej NK, její vrchní polovina těla, TH je tam okrajově, ale je zřetelnější než místnost.

Představa je zažívána jako “přede mnou”, T. se necítí součástí představy.

T. přemýšlela, že NK říkala TH, že mezera mezi prvním a druhým pípnutím je krátká, něco jako “je to krátké, mělo by se to prodloužit”.

[]