T. zažívá vizuální představu interview místnosti, kde sedí dva intervieveři (“tahle místnost s váma dvěma”), obě osoby se na sebe dívají a NK říká něco TH - ve zkušenosti ale nebyl sluchový vjem. Byl to statický obraz, kdy TH má černý svetr a NK barevaný, postavy jsou výrazné, ale prostor nezřetelný.

Představa je zažívána jako “přede mnou”, T. se necítí součástí představy.

T. přemýšlela, že NK říkala TH, že mezera mezi prvním a druhým pípnutím je krátká, něco jako “je to krátké, mělo by se to prodloužit”.

[]