T. má 1) vizuální vjem - vidí před sebou šedivý proužek na bílém podkladu, všímá si hladkosti.

Hlavní část zkušenosti je v vnitřní řeči, T. si 2) říká slovo “proužek”, vnitřně mluví, ale neotvírá pusu, nicméně 3) cítí, že užívá mimické svaly. Slovo je i slyšet, T. si naslouchá.

T. se snaží udržet pozornost na proužku - jak na vizuální vjemu tak na svou vnitřní řeč.

A má 3) pocity naléhavosti, pocity potřeby mít nad situací kontrolu. Tón zazní v momentě, kdy kontrola existuje, tj. není tam přítomný pocit paniky, který jinak občas předchází.

Snaží se, zabránit jiným myšlenkám tím, že bude opakovat jedno slovo. Je připravená odrážet myšlenky, co nechce.

T. měla myšlenky, které nechtěla probírat u interview, ale zároveň se nechce uchýlit k tomu, aby musela anulovat vzorek.

T. reportuje, že důvod k vyhýbání se určité zkušenosti nespočívá v její “soukromnosti”, ale v předjímání pocitů nákladnosti její komunikace.

[]