E. si vnitřně říká[1] “co když to nějak zpětně[!] ovlivňuju” (jasně rozeznává slova, ale neslyší se). Dále přemýšlí [2] (bez konkrétních slov, hlasu - “myšlenkový oblak”) o tom, zda nenarušuje svoje prožitky.] A také cítí chlad na levém stehně, které je zároveň brnění/mravenčení (ale není to bolest ani nic nepříjemného).

[ISp, SA, U : verbal, cognitive, bodily]