N. vnitřně vyslovuje a slyší svým hlasem slovo “kontu(!)ra”, slabika “ra” není dořeknuta. Slovo bylo zopakované po několiláté a jeho význam není ve zkušenosti přítomný, “říkám ho prázdně”. Důležité je “to jak to zní, jak to říkám”, nikoliv význam slova.

Pozornost je 100% na slově, jeho říkání-slyšení.

N. slovo vyslovila asi už před 5s a od té doby ho vyslovila asi 4x.

N. identifikuje zkušenost jako součást “myšlenkového pochodu”. “Nevím, co to znamená, nic mi to neříká.”

[]