N. má “strohou” vizuálně-prostorovu vzpomínku na její den. Vidí jak je v určité chodbě ve budovách FF CUNI v Celetné, snaží se zorientovat v prostoru. Vnímá podlahu, zdi a ve zdi obrys okna bez detailů (okno na místě, které je skutečným předobrazem reality, není).

Obrys okna je vertiálně orientovaný obdélnk

N. o představě hovoří jako “jsem v prostoru”, “vnímání sama sebe někde” a “vědomí - já tam jsem”.

[]