T. prožívá složenou zkušenost vizuálního vjemu a vizuální představy. 1) Vidí kruhový prostor výstupu tunelu magnetické rezonance jako kruhový objet, a za ním svítící obrazovku - jasné světlo, “bílý prostor, který jde do nekonečna”.

Ve vjemu je 2) vizuální přestava (“doplněná vidina”) obrazce přesýpacích hodiny (osmička v kruhu) - který pravděpodobně vznikl těkáním očí v dráze “osmičky”, tj. není ani tak představovaný jako viděný. Čáry obrazce, světelné linie, nejsou černé, jsou do fialova, mají teplé tóny barev. T. to přirovnává k obrazcům z kouání do slunce. (Ale “I jsem to chtěla vidět, snažila jsem se to vidět.”)

Zároveň má 3) sluchový vjem rytmického hluku rezonance (T. rozeznává “doby vrčení”, “intezivní nástup a pak vrčení do ztracena”), ale neumí říci jak se má vzor zvuku rezonance k hraně tónu.

T. nějakou dobu očima těkala v rytmu rezonance ve dráze osmičky - v době hrany tónu už něteká.

[]